Aktuálně je na stánkách:   Od začátku vás tu bylo:
		Ahoj, vítejte na mých super čuper stránkách. Jsou jenom a jenom moje, takže tady všude budu jenom já, já, já!!!!! A co se tady dozvíte? No, v podstatě nic, jenom se tu budu chlubit a naparovat, jak se mám dobře a taky tu budu frflat, kdy se dobře nemám. Velím jedné pošahané rodině, počkejte až vám o nich budu vyprávět... Fotek tu bude víc, jenom co budu mít náladu a taky moje slabomyslná panička u sebe náhodou bude mít foťák... (takže je reálná šance, že těch fotek víc nebude). Abyste poznali s jakou slotou se musím kamarádit mrkněte do odkazů, bída co? Tak a teď něco z mého zajímavého rodokmenu... Před osmi lety, když jsem byl ještě malé štěňátko, mě vyrvali ze spokojeného života u maminky, hodili mě do motorový boudičky, odvezli do pěkně hnusnýho města... v klídku jsem si pospával. Najednou přiběhla taková divná, hodila mě do tašky a vlíkla mě pryč. Je pravda, že jsem z toho byl trošku zaskočenej a tak jsem moc nezlobil (doteď panička přísahá, že mě chovatelka narvala sedativama, aby mě neprokoukli už od začátku). Ale nebojte, probral jsem se rychle :o) Ještě, než mě zase odvlekly na chalupu, tak jsem se stihnul seznámit s nejmilejším človíčkem a tím je PÁNÍČEK. Toho jedinýho uznávám, má to chudák těžký, jenom si to představte... tři praštěný ženský na krku. Je to fakt chudák, někdy ho vezmu s sebou ven a jdeme třeba na pivo, nebo tak :o) Jo a k těm ženskemj v rodině... takže o paničce už jsem mluvil, netřeba se více rozepisovat, je prostě cáklá a basta. Pak je tu MAMÍÍNKA, taky né úplně v mezích, ale asi nejvíc ukázněná z rodiny. Furt se stará abych měl co papat, nosí mi domů pribiňáčky a všechny další věci co si myslí že bych měl žrát... Moc dobře ví, že mi má přinést šunku velkou jako slon a představte si, za celou tu dobu NIC. To mě teda dokáže pěkně naštvat, když přijde z nákupu a z těch tašek tahám samý hnusný konzervy, ještě hnusnější frolíky a trochu ucházející pribiňáky. Takže tolik k mamínce... A zbývá poslední člen rodiny, TERICH. Je fajn, ale neustále brblá, že se mnou musí ven... Ale když jsme doma, tak se válíme v posteli, to totiž umím nejlíp. Jsem mistr světa v ležákování. Zkuste to taky, není to složité, prostě sebou praště kam se vám chce a ležte a ležte a ležte........... (pozn. tady Andrýsek usnul :o)) Nebojte, nebudete o zážitky pana Andrýska ochuzeni, blog pravděpodobně nebude deníčkem, ale budu se snažit :o) Díky za návštěvu a věřím, že jste se dobře bavili a že najdete důvod vrátit se. Pac a pusu :o)